Ahoj Všichni!
Pokud mě zrak nešálí, tak jsem tu naposledy před cca 6ti lety zanechala poslední vzkaz a upřímně - zděsila jsem se, jak to všechno letí. Pročetla jsem celé vzkazy a prohlédla si všechny fotky snad stokrát a pořád mi to přijde, jako by to bylo včera, co můj vztah k Ostřetínu a k lidem tam byl tak moc úzký. Často navštěvuji tyto stránky a pročítám si, co je nového, jaké je počasí či jestli je nový přírůstek. Při pohledu na články je mi velice ouzko a smutno, když si vzpomenu, jak ten život strašně rychle utíká.
Někdy se opravdu od srdce zasměji, když vidím fotky z tábora nebo s Táničkou a říkám si, že jsme byly pěkný ucha.
Ještě před koncem roku 2017 se mi konečně po téměř dvou letech vrátil ext. disk z opravy a když jsem viděla některé poklady, které ukrýval. Např: mě jako cca 5ti-6ti leté dítě s blond vlasy, jak sedí na Paře a kochá se z jejího hřbetu po Ostřetíně..zastesklo se mi.
Z předchozích vzkazů, jak tu někdo psal, že se kochá dokonalou přírodou a fotkami z rajčete. Upřímně...také mi to nedalo a prohlédla jsem všechny fotky z Ostřetína, fotky z tábora, fotky z pobytu u koní, fotky ze všech akcí, zkrátka veškeré fotky, které obsahovaly „Ostřetín“. Při některých fotkách jsem se držela za hlavu, co jsme to my puberťáci vyváděli za blbosti a hlavně, jak jste to s námi mohli vydržet nebo jsem jen tak zírala na fotku několik minut a promítala si v hlavě „příběh“, který se k té fotce váže. Při pohledu na fotky, kde byl Ostřetín, takový jaký byl dřív mi prostě „vběhly“ slzy do očí. Ostřetín, jaký jsem znala jako dítě, jako puberťák a jako holka, která si jako malá nepřála nic jiného, než tam také žít a mít svého koně. Vždycky pro mě bylo to, že Ostřetín=koně. Teď už tomu tak není a je to smutné. Vše je teď ohraničené (nebo aspoň při poslední návštěvě bylo), něco je zbourané a celkově to tam na mě už působí tak smutně. Jediné, co dělá ještě Ostřetín Ostřetínem jste Vy, Jandovi. Díky tomu, že tam pořád máte koníky je to tam o něco veselejší. Tak se musím přiznat, Irenko, koukám i na Tvé výrobky, které přidáváš na Fler a musím říct, je jeden výrobek krásnější, než druhý.
Nyní se s Vámi už rozloučím, musím jít pracovat, vzhledem k tomu, že jsem v práci.
Tak doufám, že se na mne nebudtete zlobit, že jsem si tu zavzpomínala na staré časy a „vylila“ si tu srdíčko při vzpomínání. Na závěr Vám chci ještě popřád dodatečně do roku 2018 hlavně štěstí a zdraví. Snad nám bude přát a konečně okolnosti dovolí si vyhradit víkend, abychom mohli pryč z Kladna na čerství vzduch. Pa pa Romi
